Anhydrit – vady a jeho opravy - Bydlení

Lité podlahy se prakticky nedilatují. Pokud se nejedná o stavební dilataci, snažíme se lité podlahy zbytečně nedilatovat. A to i v místech, kde by se podle výrobců a jejich technologů dilatovat měly. Protože každá dilatace se musí potom při aplikaci nášlapné vrstvy anhydritu lité podlahy přiznat. A to s sebou nese problémy především u pokládky dlažby, která se na lité podlahy aplikuje nejčastěji. Úplně nejsložitější je pak aplikace dlažby na koso. Zde se musí jedna část dlaždice podmazat silikonem a druhá pak flexibilním lepidlem a dilatační spára se pak musí také přiznat. Proto se v praxi u lité podlahy snažíme dilatace provádět v co nejmenší míře. Tím ale vyvstává riziko prasklin, při schnutí lité podlahy. Pokud se stane (stává se to skutečně velmi zřídka), že litá podlaha skutečně někde praskne, pak se musí spojit, aby následně nepraskala nášlapná vrstva. Spojení lité podlahy anhydrit se provádí velmi snadno a jednoduše a to tak, že se prasklina ještě zvětší pomocí rozbrušovačky a napříč přes prasklinu se opět rozbrušovačkou nařežou krátké řezy do hloubky 1 – 2 cm. Do těchto řezů se vloží vlnitý ocelový plíšek, který se následně zaleje dvousložkovým epoxidovým lepidlem a po zaschnutí se spoj vybrousí, v případě potřeby přetmelí a poté vybrousí. Takto sešité lité podlahy pak mají naprosto stejnou funkci, jako kdyby nikdy nepraskly. V těch místech, kde jsou lité podlahy sešity, již nikdy znovu neprasknou. Oprava lité podlahy je skutečně tímto způsobem velmi snadná a rychlá.